Momenty růstu – Sochařské dílo Hany Wichterlové
úvod a 2. příspěvek do katalogu ke stejnojmenné výstavě, GVU Hodonín 2013

Úvodem
str. 5

Ještě jsem neviděl, jak ze semínka roste strom.
Všiml jsem si rozpraskané pecky, ze které vyvěrá zelený pramínek, který postupně, tekouc vzhůru proti zákonům vodních toků, pozvolna rozepíná v prostoru své řeky, říčky a studánky. Viděl jsem jen jednotlivé fáze – momenty růstu – semínko, výhonek, stromeček a strom.
Jen málokterý výtvarník dokáže z krátkých snímků svého života vměstnat do svých děl nejen jeden moment, ale celé dějství.
Takové jsou však sochy Hany Wichterlové – moment uzamčený v povrchu sochy, ale celé věky plynoucí uvnitř ní.

Duchovní pozadí díla
str. 13-17

Život a tvorba Hany Wichterlové stála na stabilní základně tří oblastí(1) – příroda, umění a duchovní svět. Mohli bychom snad říci, že výtvarná tvorba byla jejím hmotným povoláním, vztah k přírodě její duší a neviditelný řád její nejhlubší podstatou. Pozorujeme tedy trojici tvořící mikrokosmos člověka, kde se jedna část vztahuje k druhé, přirozeně a neodmyslitelně.
Zcela zřetelně vidíme vazbu její sochařské tvorby a přírodního prostředí, které vnímala a zpětně také utvářela. Její díla, která vztahujeme k abstraktnímu sochařství Constantina Brăncuşiho či dílům Henriho Moora nebo Barbary Hapwortové, nalézají svou formální inspiraci ve světě přírody (Pupen, Pecka, Lusk, Jádro). Z druhé strany, utváření hmoty stromů a keřů zahrady, která obklopovala přes 50 let její atelier pod Petřínem, jistě vedl její sochařský pohled.
Vztah Hany Wichterlové k přírodě i výtvarné tvorbě byl však také mohutně ovlivněn jejím vnímáním světa – ve kterém neviditelné principy, děje a mocnosti jsou ty nejvíce určující. Neviditelné, tedy nejhůře postižitelné, ale nejsilnější, protože nejvnitřnější.
V průběhu dětství ovlivňovala Hanino světonázorové utváření nejdříve spíše formálně věřící katolická rodina.(2) Příznačné může být i její osobní setkání ještě v průběhu studií na gymnáziu s Františkem Bílkem, který měl v Prostějově přednášku a která na ni zapůsobila velmi nepříznivým dojmem. Zatímco její starší sestra Ema, která vynikala v několika směrech(3) a byla považovaná za jedno z nejnadanějších dětí, se rozhodla posléze odejít k chudému církevnímu řádu františkánských školských sester, kde se starala o opuštěné a velmi nemocné lidi. Hanu ovlivnil v tomto směru patrně nejvíce její čtyřletý pobyt v Paříži (1926–1930), kdy si z Londýna objednala učebnici sanskrtu a gramatiku, což byly věci na čas náročné(4).

Mezi významné osobnosti, s jejichž díly se mladá sochařka mohla ve francouzské metropoli setkat, můžeme zmínit především okultistku a cestovatelku Helenu Petrovnu Blavatskou (1831–1891), která přinesla jógu Západu. Byla to vysoká šlechtična rusko-německého původu narozena na dnešní Ukrajině, která projevovala již od dětství parapsychologické schopnosti. Podle svých tvrzení strávila sedm let v Tibetu, kde byla zasvěcena do učení Mahátmů, velkých duchovních Mistrů. Po svém příchodu do USA spoluzaložila v roce 1875 sdružení badatelů v duchovních vědách – Teozofickou společnost. Její členové se zabývali všemi druhy esoterické činností a jógu pochopitelně nemohli nechat stranou.
Po její smrti se Teozofická společnost rozštěpila a s některými členy v roce 1912 založil filosof Rudolf Steiner (1861–1925) Antroposofickou společnost pohybující se více na platformě křesťanské. Steiner sepsal více než tři stovky literárních děl, která dodnes ovlivňují řadu oborů jako jsou pedagogika (waldofské školství), lékařství (antroposofická medicína), farmacii (bylinné přípravky), zemědělství (ekologické a bio produkty) a mnoho dalších.(5)
Klíčovou osobností, která zejména v USA podnítila zrod moderní jógy, byl Svámí Vivékánanda (1863–1902), který povzbuzen příznivým ohlasem svého vystoupení v Chicagu roku 1893 na tzv. Parlamentu náboženství, vydává knihu Rádža-jóga.(6)
Vivékánandův portrét sochařka dokončila v roce 1958 a jsou spolu s Černou hlavou (1955) pozoruhodnými studiemi psychologických procesů lidské mysli. Jak říkala sama sochařka, šlo o to „...zachytit určitý stav vědomí. ... Vladimíru Holanovi připadala jinak – říkal, že ta holka za chvíli umře; ale je to jenom přechod k jiné úrovni, kdy opravdu člověk netrvá na ničem kromě toho směru, odkud jde světlo.“(7) Autorku nezajímala skutečná podoba, i když v její pozůstalosti se dochovala malá fotka tohoto mudrce, ale vše je podřízeno vyjádření niterných procesů, které jsou nehmatatelné a tvář zcela uklidňují, a pohyb se neodehrává na povrchu sochy či v prostoru kolem ale uvnitř. Dalo by se tedy říci, že tyto portréty jsou ve své podstatě zcela abstraktní.

Stejné principy můžeme zaznamenat v průběhu celé tvorby Hany Wichterlové – z vnějšího pohledu někdy zcela konkrétní tvar převzatý z viděného, ze kterého vystupují duchovní obsahy ztvárněného předmětu, které v něm před tím jen dřímaly, čekající na probuzení vnímavého pozorovatele. Sochařská zkratka Wichterlové nemá zjednodušující povahu. Je duchovním aktem, který z věci ponechává jen to, co je jí nejvlastnější.(8)
Vivékánandovo zásadní dílo: Rádža-jógu, přeložil zakladatel novodobé české mystiky Karel Weinfurter (1867–1942) v letech 1924–25, ale sochařka toto dílo studovala v jeho originální anglické verzi. Ostatně velmi dobrá jazyková vybavenost (francouzština, angličtina, sanskrt) ji v padesátých letech vedla k tomu, že překládala tehdy nedostupnou duchovní literaturu starou i současnou, buddhistickou, jógickou a hermetickou.(9)
Karel Weinfurter udržoval úzký kontakt s Paulem Bruntonem (1898–1981), novinářem, cestovatelem a mystikem, který velmi silně ovlivnil české i evropské duchovní prostředí, a který zprostředkoval západu myšlenky indického mudrce Ramana Mahárišiho (1879–1950). Myšlenkami těchto osobností se Hana Wichterlová také zabývala a jejich příznivci navštěvovali k debatám a kontemplaci i její domácnost.
Pravidelnými hosty ateliéru již od 30. let byli nejbližší, nejintimnější přátelé, s nimiž meditovala a rozvíjela duchovní disciplínu. V úzkém kruhu, do něhož během let přicházeli noví lidé a jiní odcházeli, emigrovali, se předčítalo a interpretovalo. Těšívala se také na občasné návštěvy Václava Kurky, dlouholetého pracovníka indických aerolinií,(10) který přinášel zprávy z tohoto subkontinentu, mimo jiné i o divotvůrci z Ándhra Pradéše Satja Saí Bábovi (1926–2011), který se stal výrazným fenoménem pro mnoho lidí západního světa.(11)
Hana Wichterlová měla také ráda Krišnamurtiho (1895–1986) indického filosofa a básníka, který byl nejdříve v mládí spojen s aktivitami Theosofické společnosti, se kterou se následně rozchází, aby akcentoval roli osobní svobody, jako předpokladu k nalezení pravdy.

Nevelká knihovna sochařky v jejím ateliéru pod Petřínem tak pravděpodobně skrývala, kromě knih o umění, zahradě či světových literárních klasiků i díla filosofická a duchovní. Pozoruhodné by bylo nalézt její překlady či samizdaty, které opisovala a předávala dále v sešitech formátu A5. Nicméně nyní se zdá, že po její smrti knihovna zanikla, podobně jako zaniká její zahrada a ateliér, který neodmyslitelně patří k jejímu celoživotnímu dílu.

1 Karel Srp: Sochařka Hana Wichterlová. in: Umění, číslo 1, ročník XXXVII/1989, ISBN 0049-5123. str. 54
2 Věra Rosecká, podle osobního rozhovoru s Hanou Wichterlovou
3 Mohla se pyšnit znalostí několika cizích jazyků, vyznala se v zahraničních literaturách a vystudovala vysokou zahradnickou školu v Berlíně. Srov. Tereza Obrusníková: Otto Wichterle – Osobnost a jeho patenty, bakalářská práce MU Brno, 2012.
4 Eva Jůzová: Hana Wichterlová - Sochy. Galerie umění Karlovy Vary 1990, ISBN 80-85014-03-3, str. 8
5 Steiner Vojtěch: Dějiny jógy. Mladá fronta Praha 2011. První vydání. ISBN 978-80-204-2392-4
6 Srov. Fujda Milan: Akulturace hinduismu a formování moderní religiozity: K sociálním dějinám českého okultismu 1891-1941. Malvern Praha 2010. První vydání. ISBN 978-80-86702-81-0
7 Eva Jůzová, Michal Jůza: Sochařka Hana Wichterlová. Galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2000, ISBN 80-85090-39-2, str. 115.
8 Karel Srp: Sochařka Hana Wichterlová. in: Umění, číslo 1, ročník XXXVII/1989, ISBN 0049-5123. str. 65.
9 Eva Jůzová (pozn. 7), str. 41.
10 Tamtéž
11 Stoupenci Satja Sáí Báby mu přičítají různé magické schopnosti, zejména schopnosti zhmotnit různé věci: prsteny, náhrdelníky, hodinky. Skeptici ho naopak obviňují z používání triků a podvodů. Zdroj: Wikipedia [online]. Vystaveno roku 2012 [cit. 10.3.2013]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/Satja_S%C3%A1%C3%AD_B%C3%A1ba>.